Každý ze tří velkých rytířských řádů budoval ve střední Evropě svoji strukturu odlišným způsobem. To záviselo na jedné straně na zvyklostech, které se postupně vyvíjely na Západě, na druhé straně to ale reflektovalo místní situaci a také akcenty, které řády svým majetkům ve střední Evropě přikládaly. Johanité, kteří se objevují ve střední Evropě jako první již ve druhé polovině 12. století (Praha, Mailberg), budovaly pevnou strukturu po celé 13. století, aby posléze dospěli k vytvoření dvou převorátů, německého s osmi a českého se čtyřmi nižšími jednotkami (Čechy, Morava, Slezsko, Rakousko). Domy řádu německých rytířů, jehož počátky jsou spojeny v krále Přemyslem Otakarem I. jeho bratrem Vladislavem Jindřichem, v Čechách a na Moravě, byly organizovány do tzv. bailie, která byla závislá na zemském mistru v Prusku a posléze na velmistrovi. Templáři patřili do svazku Německa a slovanských zemí, posléze se začal vydělovat slezsko-polský okresek a česko-moravskou-rakouská část.